Flexaret byl mým dalším úlovkem. Toužil jsem zabřednout do vod středního formátu a očekával jsem od této dvouoké zrcadlovky že mi to umožní. Vyaukroval jsem si IVa, včetně tří filtrů a dvou párů předsádek. Mašinka potřebovala vyčistit matnici, jinak byla až na potah v dobrém stavu. Alespoň na pohled a procvak. K šroubkům držícím matnici se dostaneme po odlepení předního horního potahu, což tomu mému vrazilo pomyslný nůž do srdce. Vylepšil jsem jej tedy tím, že jsem jej potáhl kvalitní samolepicí tapetou v barvě dřeva. Není to žádný extra zázrak, ale je to lepší něž jak to bylo. Taktéž jsem ke své smůle zjistil, že čáry na matnici jsou provedeny inkoustovou tužkou, takže jsem je musel obnovovat a po vyvolání prvního filmu došlo k zjištění že jsem matnici vložil zpátky obráceně takže ostřím kamsi .... no pryč.
Časem se mi začalo zdát, že mé skvělé záběry zmizely v přístroji kamsi do temnoty. Prostě na snímku nebyly. Dlouhodobým pátráním jsem zjistil, že se mi počítadlo snímků občas vrátí na nulu. Opět jsem tedy sundal potah a vrhl se do zkoumání útrob Flexarety. Chybná byla pružina přitlačující blokování rohatky s čísly snímků. Doufal jsem, že vyčištění by mohlo stačit... marně. Za pomoci digitálu (abych trefil zpět) jsem započal rozborku onoho přitlačovadla. Vcelku to nebyl problém. Jen jsem musel sehnat novou pružinu. Disketa 3.5 mi pomohla a obětovala se. Už si přesně nepamatuji jak jsem ji musel přihnout, ale Flexa od té doby pracuje spolehlivě.... no jako flexa.
Je to to zařízení pod červenou matkou.
Žádné komentáře:
Okomentovat